pondělí 4. února 2013

Článek k BFO v časopise ProInflow

Tento pracovní týden věnuji dolaďování článku "SNAP/SPAN in Basic Formal Ontology: An Aristotelian Suggestion", který byl přijat v českém časopise informační vědy ProInflow (Jedná se o odborný časopis s otevřeným recenzním řízením). Jedním z recenzentů mého článku je PhDr. Jiří Stodola (Středisko Teiresiás, MU). Vzhledem k tomu, že recenzent pěkně shrnul hlavní ideje článku, dovoluji si toto shrnutí zčásti ocitovat.  

Předmět článku: 

"Článek spadá do kategorie filosofie informace, která se zabývá na jedné straně filosofickou reflexí otázek spojených s informační vědou na druhé straně využíváním informačně vědní metodologie pro řešení filosofických problémů. V článku jsou představeny informačně vědní ontologické modely vysoké míry abstrakce – modely tzv. základní formální ontologie (BFO) – SNAP a SPAN jako modely založené na řešení otázek spojených s metafyzickým problémem diachronní identity materiálních věcí.

Formálně ontologický model SNAP odpovídá pojetí známému v analytické metafyzice jako endurantismus, který říká, že materiální individuum je trojrozměrné a je v každém časovém okamžiku aktuálně přítomno se všemi svými částmi (to je založeno na tzv. prezentistickém pojetí času, podle kterého pouze přítomný čas je reálný – to, co je minulé již není, to, co je budoucí, ještě není). Výhodou tohoto modelu je to, že je bližší lidské intuici, podle níž se individuum může reálně v průběhu času měnit a být zároveň se sebou identické. Problém SNAP je v tom, že potřebuje zavádět, aby se nedostal do konfliktu s Leibnizovým pojetím identity, časově indexované vlastnosti, a tím se zříci možnosti existence vlastností jako takových a připustit pouze existenci vlastností časově indexovaných.

Model SPAN je naopak založen na tzv. perdurantismu, který tvrdí, že materiální individuum je čtyřrozměrné (skládá se z prostorových a temporálních částí) a je přítomno v určitém časovém okamžiku pouze částečně (časové okamžiky jsou však dány pouze omezeným lidským vnímáním, ve skutečnosti jsou všechny části individua aktuální, to je spojeno s tzv. eternalistickým pojetím času, které říká, že všechny časové okamžiky jsou rovnocenné). Tento model je sice méně intuitivní, lépe se však slučuje s Leibnizovým pojetím identity.

Tvůrce modelů SNAP a SPAN Barry Smith považuje oba modely za vzájemně neslučitelné a neredukovatelné, avšak oba za pravdivé a transparentní pohledy na jedinou realitu (SNAP vyjadřuje statický aspekt reality, SPAN aspekt dynamický). Tento pohled nazývá perspektivistickým realismem, podle kterého existuje realita nezávislá na poznávacím subjektu (realismus), na kterou je však možné hledět perspektivou určité teorie (perspektivismus); každá z teorií pak vyjadřuje různé aspekty téže reality.

Autor článku se pokouší o syntézu obou pohledů za pomoci aristotelské metafyziky. Tvrdí, že neslučitelnost obou modelů je dána tím, že oba dva pracují s univokálním pojmem bytí. Oproti tomu zdůrazňuje aristotelský analogický charakter pojmu bytí (tzn. když aplikujeme pojem bytí na různé aspekty reality, používáme jej vždy trochu jinak, i když ne zcela jinak). Autor se domnívá, že právě analogický pojem bytí umožňuje na tutéž realitu hledět z různé perspektivy (považuje Aristotelovo pojetí za slučitelné se Smithovým perspektivistickým realismem). Aristoteles užíval pojmu bytí v několika aspektech; důležitý je aspekt kategoriální (statický) a aspekt potence/akt (dynamický) – první je základní, druhý je odvozený. Právě tyto úhly pohledu umožňují hlubší syntézu endurantismu a perdurantismu a modelů SNAP a SPAN.

Autor navrhuje spojit východiska endurantismu a perdurantismu v tom, co nazývá SNAP/SPAN enperdurantismus, kde materiální individua přetrvávají v čase a 1) v perspektivě SNAP existují v daném časovém okamžiku jako kompletní celky, 2) v perspektivě SPAN existují také neaktuálně (potenciálně) jako části v minulém a přítomném čase. Perspektiva SNAP je primární, SPAN odvozená."

Stodola dále navrhuje možné praktické aplikace mého návrhu v úsilí o sjednocení dvou infromačních systémů, totiž Functional Requirements for Bibliographic Records (FRBR; Funkční požadavky na bibliografické záznamy) a Conceptual Reference Model (CRM). Jedná se o velmi zajímavý návrh (k němuž se ovšem v nejbližší době nedostanu):

Cíle a význam článku

"Autor si předsevzal obohatit ontologické modely SNAP a SPAN o některé poznatky aristotelské filosofie a umožnit tak užší propojení dvou úhlů pohledu v rámci perspektivisticky pojatého realismu. Těchto cílů bylo zjevně dosaženo. Otázka je, jaký význam má tato syntéza pro informační vědu jako takovou. Za prvé je třeba říci, že každý příspěvek k rozvoji informační vědy v duchu realismu je velmi žádoucí – po realistickém přístupu je voláno v rámci teorie i praxe. Článek však má i potenciální aplikační význam pro potřeby toho, co se v rámci informační vědy označuje jako katalogizační teorie. V rámci tohoto oboru probíhá snaha o sjednocení výrazně endurantisticky, staticky chápaného knihovnického entitně relačního ontologického modelu FRBRer s perdurantistickým, dynamickým ontologickým modelem CRM vzniklým v rámci muzejnictví. Syntézou by měl být objektově orientovaný model FRBRoo. Právě sjednocující přístup v podobě enperdurantismu by mohl být pro tyto snahy velmi obohacující."

8 komentářů:

  1. Vůbec mě nenapadlo, že se dá konflikt endurantismus x perdurantismus převést na konflikt knihovnictví x muzejnictví :-)
    Tvé řešení je ale, jak se mi zdá, pořád perdurantismus, tj. endurantistické efekty jsou v tom jen jako možnosti, potenciálně. Co ale fyzikální indicie, jak Wheelerův pokus s odloženou volbou, ověřený Carrolem Alleym? V tom dochází k nějakému jevu tehdy a jen tehdy, pokud po něm následuje nějaký jev - tj. z výsledků pokusu plyne, že částice se musela "rozhodnout" již před měřením, ale jen tehdy, pokud měříme, jako by to věděla předem. Tohle podle mě enperdurantistickými potencemi nevysvětlíš :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ad konflikt knihovnictví x muzejnictví

    :-) Převést přímo ne, ale důsledky to má a určitě by se podobných případů našlo více. Pro inspiraci mrkni třeba na seznam uživatelů Basic Formal Ontology: http://www.ifomis.org/bfo/users

    Ad Wheelerův pokus s odloženou volbou:

    Naneštěstí těmto experimentům a jejím interpretacím nerozumím natolik, abych k diskusi nějak věcně přispěl. Můj dojem je, že inerpretace, kterou zmiňuješ je natolik podivná, že bychom se měli snažit najít něco méně podivného. A jsem přesvědčen, že toto lze a že se o to fyzikové často nesnaží, že jim vyhovují podivnosti.

    OdpovědětVymazat
  3. No, on existuje ještě jeden (mě známý) výklad, ale je o dost šílenější. Prezentuje ho Steven Hawking v Grand designu. Ten výklad je vlastně přesně opačný a z pozice zastánce kodaňského výkladu logický: Hawking prostě prohlásí, že neexistuje (ani) pevná minulost, že se postupem času pořád dourčuje.
    A jinak se musím opravit, prohodil jsem to: tj. podle mě je tvé řešení pořád endurantismus a perdurantistické efekty jsou tam jen jako potence.
    Ten Proinflow má Open Acces? Jinak jsem si myslel, že je to v podstatě Jirkův časopis, taková jeho osobní iniciativa :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Toto je pěkné a výstižné: "podle mě je tvé řešení pořád endurantismus a perdurantistické efekty jsou tam jen jako potence."

    Do Hawkingovy knihy jsem nahlédl a považuji ji za metafyzickou hloupou knihu, stejně jako jeho jiné knihy. Je neuvěřitelné jak brilanci současné fyziky lze snadno kombinovat s metafyzickou naivitou. V současné vědecké kultuře jsou starověké Aristotelské náhledy stále ještě málo využité.

    Ano, ProInflow má Open Acces a je v seznamu recenzovaných periodik, tj. mohu si vykázat "bobříka" v grantu. Svůj článek jsem posílal Barry Smithovi, líbil se mu a apeloval na mě, abych článek poslal do nějakého mezinárodnějšího časopisu, jenže na to zrovna čas a trpělivost, protože letošní rok je pracovně dost nahuštěný a potřebuji přejít na jiná témata.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, souhlasím s tebou, že Hawking je metafyzicky naivní, jako hodně fyziků, a že to chce více aristotelismu - což mj. znamená i více nabourávání kodaňského výkladu... Těším se i na další tvé texty :-)

      Vymazat
  5. Nastudoval jsem si Wheelerův experiment s opožděnou volbou. Je to jeden z prapodivných fenoménů chování světla na Mach-Zehnderově interferometru. Snad ještě podivnější je Elitzur–Vaidmanův experiment se bombou-senzorem. Co s tím, to tedy nevím ...

    OdpovědětVymazat
  6. Já ho znám samozřejmě ze sekundárky, nejvíc od Paula Daviese. Na jaký dobrý pramen (v angl., předpokládám) jsi narazil ty? Dočetl ses i o tom ověření Carrolem Alleym z Marylandu a jeho týmem v 80. letech? Na ten druhý experiment se kouknu, dík za tip. Jinak: já to neinterpretuju jako zpětnou kauzalitu, ale jako důsledek eternalistické povahy času. To by se ale muselo přes logickou nutnost: k X dojde jen tehdy, když dojde později k Y, aniž by X kauzálně vedlo k Y. Tohle vypadá, jako by Y kauzálně vedlo k X, ale nemusí: stačí, když má čas eternalistickou povahu, tj. když si jsou všechna "okamžikomísta" (spíš: oblasti časoprostoru) ontologicky rovny (v existenci). Tj.: kdyby nebylo Y v čase T+1, tak by v tomto vesmíru neexistovalo ani X v čase T. Z deterministické pozice viděno, existuje vše tehdy a tam, kde to může existovat. Tj. ten dojem zpětné kauzality by byl falešný, nebylo by tam kauzální spojení, jen bezrozporná ontologická možnost v eternelistickém čase, viděna deterministicky.
    Byl jsem si před pár dny poslechnout přednášku Víta Punčocháře (doufám že si to jméno pamatuju dobře) o hypotetických soudech (kondicionálech a kontrafaktuálních jako jejich podskupině), ať do problematiky získám i trochu logický vhled, nejen ontologický. Moc dobré. Teď čtu knížku Tomáše Machuly o kauzalitě, asis ji předpokládám četl. Kombinuju to s Humem a Logikou a etikou od Koláře a Svobody. Souvislosti se mi postupně vyjasňují... určitě o tom ještě dáme řeč :-)

    OdpovědětVymazat
  7. No, ale já vlastně na eternalismu a perdurantismu nijak absolutně nelpím, klidně se může stát, že ty experimenty budou vysvětleny i v rámci prezentismu (a endurantismu). Determinismus to přímo neohrozí. Jde jenom o tom, že determinismus má určitou otevřenost vůči eternalismu/perdurantismu, protože budoucnost je u v něm (narozdíl od indeterminismu) fixována, takže mezi tím, kdy existuje jen přítomnost a budoucí stavy se teprve stanou, a tím, kdy budoucí stavy už v nějakém ontologickém smyslu jsou, není zas tak velký rozdíl. Kdyby se ukázalo, že eternalismus a perdurantismus jsou nepravdivé, znamenalo by to krach koncepce kvantového multiverza, ale ne multiverza kosmologického. Lidštěji řečeno: kvantové jevy by nebylo možné vysvětlit existencí více vesmírů, bylo by tak možné vysvětlit jen kombinace původních podmínek (konstant)+ přírodních zákonů, tj. vše plynoucí z původních podmínek+konstant by v rámci daného vesmíru muselo být nutné. Kvantové jevy by se tudíž musely deterministicky vysvělovat jinak než multiverzem (Everettovským nebo jiným), třeba Bohmovou mechanikou nebo ještě nějak jednoduššeji, třeba jak to dělá u nás Miloš Lokajíček. A, samozřejmě, nemohlo by platit, že nějaký strukturálně tentýž stav X může vést k vícero různým stavům A a B v různých vesmírech, protože by odpadl důvod, proč se v daném vesmíru stalo A a ne B (protože ty stavy by nebyly ke stavu X v daném vesmíru pevně fixovány, či spíše on k nim jako jejich podmínka, nebyl by prostě v daném vesmíru k X vztažen jen jeden stav A nebo B, ale oba). Tj. vrátilo by se to blíž ke klasickému fyzikálnímu determinismu, kde to stejně bylo vždy považováno za nemožné.

    OdpovědětVymazat

Licence Creative Commons
Poznámky pod čarou, jejímž autorem je Daniel D. Novotný, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: poznamkypodcarou2012.blogspot.com