Hellyer: Fyzika eucharistie

Výpisky z páté kapitoly Hellyerovy knihy:

5. The Physics of the Eucharist
(Podkapitolky: Jezuité a eucharistie; kvantita a substance; absolutní akcidenty; filosofické důsledky; karteziánská hrozba; Thomas Compton Carleton SJ; Descartes a němečtí jezuité)

Eucharistie patřila k hlavním bitevním polím mezi protestanty a katolíky v Německu.

"Two related yet distinct question with crucial consequences for the Eucharist became standard elements of Jesuit Physics texts. The first was whether the quantity of any particular natural body was identical to its substance. The second was whether the external appearances of the bread and wine could be accounted for only by the scholastic category of absolute accidents." p. 91

Jedním z hlavních důvodů odmítání kartezianismu ze strany jezuitů bylo přesvědčení, že identifikací substance a kvantity se zbavíme prostředků vysvětlit reálnou přítomnost Krista v eucharistii . Kristovo tělo je totiž podle tradiční transubstanciační koncepce vypracované Tomášem přítomno v eucharisti substanciálně (substanciální formou a první látkou), ale nikoli kvantitou. S kvantitou je eucharistie pouze "spojena"; vlastní "kvantita Kristova těla" je v nebi; věřící tedy nejí "kus těla". Jedná se o elegantní vysvětlení, ovšem za cenu neintuitivní teze o reálném rozdílu mezi substancí a kvantitou a jejich (napřirozené) oddělitelnosti. Např. Ockhamovi a dalším nominalistům se pojem těla bez kvantity zdál sporný a oddělitelnost substance a kvantity popírali. Nominalistické vysvětlení eucharistie bylo napadáno, přesto mezi scholastiky přežívalo. Suárez se k němu sice nepřiklonil, nicméně oddělitelnost substance a kvantity přijímal pouze jako tezi nutnou pro zjevenou teologii, nikoli jako zdůvodnitelnou přirozeně filosoficky (DM d40s2n8). Pozdější jezuité, např. Rodrigo de Arriaga nominalistické vysvětlení nicméně přijali jako "pravděpodobné". Prohibice nominalistického stanoviska byla zavedena v Ordinatio v r. 1651, kde zakázaná propozice 23 tvrdí:

"It is doubtful whether quantity is distinguished from matter. Similarly whether quantity and impenetrability are distinguished from substantial forms." (Hellyer, str. 99)

Jezuitští profesoři sice zákaz vesměs přijímali, nicméně:

"Even when consent was given, the Society's hierarchy could not make professors stop presenting the forbidden opinion in a more convincing fashion than the approved one." (Hellyer, s. 100)

Hellyer dále zmiňuje v baroku vedený spor ohledně toho, zda chléb a víno po transubstanciaci jsou (de fide) absolutní akcidenty - otcové Tridentu totiž užili výrazu "species" a nikde není explicitně řečeno, že "species" znamená totéž co "(absolutní) akcident". Podle jedněch ano (co jiného by tím mínili), podle jiných nikoli (podle těchto se koncilní otcové snažili vyhnout dogmatizaci nějakého partikulárního filosofického systému, např. tomismu). (Dnešní teologové, jako Schillebeeckx, zastávají ještě jiné stanovisko: otcové tím mínili totéž, ale to je jedno, protože vlastní tridentská terminologie je historicky kontingentní). Jezuité se prý vesměs stavěli na stranu těch, co zastávali (de fide) ekvivalenci mezi termíny "species" a "absolutní akcident". Zde byl jeden z důvodů jezuitského odporu vůči atomismu (jenž eliminoval kategorii akcidentů).

Dalším podnětem k tematizaci akcidentů byl Torricelliho (1608-1647) experiment s rtutí, která, vyteče-li z uzavřené trubice, tak vytvoří prázdný prostor. Jedná se o vakuum? Pokud ano, pak vzhledem k tomu, že tímto prostorem může procházet světlo, které bylo považováno za akcident, znamenalo by to, že světlo je "separovaný akcident" - jednalo by se o přirozenou analogii eucharistického zázraku! Jedním z řešení bylo "reklasifikovat" světlo z akcidentu na substanci (stanovisko francouzského paulána Emanuela Meignana, 1601-76); jezuité vesměs zvolili cestu popření možnosti vakua (Honore Fabri, Paolo Casati, Athanasius Kircher, atd.)

Absolutní akcidenty a jejich význam pro porozumnění eucharistii byl nejprve tematizován v Itálii a Francii, v Německu až po proniknutí kartezianismu. S námitkou, že vzhledem k absenci smyslových kvalit a neoddělitelnosti kvantity se Descartesova ontologie nemůže vyrovnat s eucharistií přišel Antoine Arnauld, 1612-94, v prvních námitkách k Meditacím. Descartes nejen, že své stanovisko nemodifikoval, ale výslovně zamítl pojem reálných akcidentů a obvinil zastánce nauky z filosofického a teologického omylu. Smyslově vnímatelné "akcidenty" jsou pouze Bohem vyvolané dojmy v očích pozorovatelů eucharistie. Na tuto provokaci odpověděl mj. anglický jezuita působící v Liege Thomas Compton Carleton Philosophia universa, 1649, ve své slavné disp. phys. XI de forma substantiali). V Německu byla Descartovi věnována pozornost až ke konci sedmnáctého století, v r. 1705 Georg Saur publikoval explicitně anti-karteziánské dílo Difficultates Physicae Cartesianae.

 -------

POZN. K Tomášově nauce o eucharistii, srv. ST III, q. 77; tradiční koncepce tvrdí: accidentia sine subjecto; existentia corporis ad modum spiritus; multilocatio.